Sušany

Historie Sušan

Sušany patří mezi nejstarší osady chomutovského okresu. První zmínka o jejich existenci pochází již z roku 1175 a jejich vznik pravděpodobně sahá ještě dál do minulosti. Původní půdorysová dispozice – okrouhlice s velkou návsí a návesním rybníkem naznačuje, že ves mohla vzniknout dříve, možná již za slovanské kolonizace.

Většina postoloprtského panství, a tedy i většina Sušan, patřila ve 12. Století klášteru benediktýnů „Porta Apostolorum“.  Jako jeden z prvních pravděpodobných majitelů vsi je v polovině 12. století uváděn Bernard z Vildenfelsu, ani ten však ves nevlastnil celou. Část vsi patřila v této době také postoloprtskému klášteru a mosteckému zámku. V roce 1420 byl klášter husity vypálen a jeho majetku, tedy i Sušan se zmocnilo město Louny. Těm nepřipadly pouze některé části tohoto majetku. Tyto části, mezi které patřily také Sušany, pak král Zikmund postupně prodal nebo daroval. Sušany tak v roce 1420 získal za válečné zásluhy v boji proti husitům Petr ze Šternberku.

Na konci 16. století se zde, stejně jako v celém okolí, rozšířila protestantská víra. Během následné protireformace se pak obyvatelé vsi katolictví bránili, nakonec se však museli poddat a přijmout zpět katolickou víru. V té době v Evropě také zuřila válka. O tom, jak válečný konflikt Sušany poznamenal, se  bohužel nedochovaly žádné zprávy. Údajně sem byl roku 1626 procházejícím vojskem zavlečen mor, na který vymřelo téměř všechno zdejší obyvatelstvo. Jak je patrné ze zápisu Berní ruly, pocházejícího z roku 1654, byla ves válkou poškozena, avšak nijak závažně. V té době patřily Sušany stále ještě k panství Blažim, jehož majitelem byl V. Michna z Vacínova.

Po válce se většina obyvatel živila chovem dobytka a zemědělstvím, ve vsi byl také krejčí a krčma.

Roku 1672 bylo panství Blažim včetně Sušan připojeno k panství Postoloprty, které o 20 let později koupil kníže Ferdinand ze Schwarzenberku.

Velká změna v životě obce nastala v roce 1850, kdy se v důsledku správní reformy Rakousko-Uherska Sušany osamostatnily.
Podle Schallerovy topografie bylo v Sušanech 39 domů a kostel sv. Marka.
Roku 1850 se Sušany staly samostatnou obcí. V této době ves zažívala období svého rozkvětu.

V roce 1926 byla do Sušan zavedena elektřina z Kadaně. Vodu poskytl roku 1928 budovaný skupinový vodovod z Pyšné do Havraně. Byly naň připojeny také Drmaly, Vysoká Pec, Kyjice, Zaječice, Pohlody, Vrskmaň nebo Strupčice. V Sušanech musel být kvůli vodovodu postaven vodojem o obsahu 30m2 u horního rybníka. I když tehdy bylo ve vsi 26 soukromých a 4 veřejné studny, znamenal vodovod značné ulehčení práce.

Sušany jsou zajímavé především tím, že si z převážné části zachovaly původní vzhled bez rušivých zásahů moderní výstavby.

 

Kostel sv. Marka

Právě kostel sv. Marka je uveden v oné první zmínce o Sušanech v roce 1175 a patří tedy k nejstarším kostelům našeho okresu.

Roku 1729 byla u zdejšího kostela postavena kamenná věž se třemi původními zvony z 16. století. Kostel sv. Marka měl svou věž pravděpodobně již dříve, ta však byla pouze dřevěná. Později se i sám kostel dočkal přestavby a podle p. Schallera byl v roce 1756 zčásti barokně upraven.

Z gotického období kostela se dochoval dnes již zazděný severní vstupní portál, ve východním štítu kulaté pískovcové okénko z jednoho kusu kamene, kamenná gotická menza pod barokním oltářem nebo gotické kování vrat, které bylo pravděpodobně na původních dřevěných dveřích severního vstupu. Také půdorys kostelní lodi a presbyteria je z 1. poloviny 14. století. Gotický krov měl až do úprav v 19. století mnohem strmější sklon. Kostel je jednolodní, obdélná loď je plochostropá, sakristie je zaklenuta valeně, podvěží křížově. Presbyterium má křížovou klenbu s žebry hruškovitého profilu, dosedajícími na klenební konzoly, podepřené prolamovanou hlavicí.

Dodnes je kostel obklopen hřbitovní zdí, do které je zasazena dnes již značně zchátralá kostnice s prejzovou střechou. Vstup do ohrazeného prostoru je klenutou bránou. Na zdejším hřbitově byli pochováni nejen obyvatelé ze Sušan, ale i z Malého Března. Staré německé náhrobky jsou částečně zachovány. Celý areál je památkově chráněn.

Kostel je postupně opravován – roku 1994 dostal novou střechu, v roce 1999 byla do jeho kopule vložena nová schránka s dokumenty, vztahující se k historii a současnosti kostela.

 kostel_3

Upozornění na možné skryté architektonické a umělecké prvky

Zejména v presbytáři lze oprávněně očekávat starší, snad středověké malby (na žebrech prozatím nezjištěna). Na vnějších fasádách na ostěních a armaturách ryté obrazce. Možné dochování barokní výmalby v rámci lodi.

Součástí areálu je hřbitov s kamennou márnicí (východní strana původního hřbitova před rozšířením). Zajímavý a hodnotný drobný objekt je předbarokní, čtvercového půdorysu, se stanovou střechou krytou prejzy.

Lokalita dosud nebyla archeologicky sledována.

 

Socha Jana Nepomuckého

Poblíž návesního rybníka stojí litinová polychromovaná plastika sv. Jana Nepomuckého. Původní opukový podstavec z roku 1727 se rozpadl, nyní stojí na pískovcovém podstavci, který dříve nesl jinou sochu. Po válce byl nabílen a opatřen českým nápisem

V roce 2004 proběhla rekonstrukce sochy, která jí vrátila původní vzhled

Socha Jana Nepomuckého v Sušanech je jednou z mála, která stojí na svém původním místě. Další je v Jirkově a Vrskmani.

nepomucky_2

 

Kříž u rybníka

V říjnu 2004 byl do barokního podstavce, který dlouhá léta u horního rybníku stával, zasazen nově vykovaný kříž.

Byl sem údajně dovezen z některé ze zaniklých obcí. Podle jiné verze ho našel jeden zdejší obyvatel nedaleko v polích.

 

 

Kaplička v polích

Na cestě jihovýchodně od Sušan , směrem na  Moravěves stávala kaplička. Její rozměry byly 1,4 x1,15m, výška 2,4m.

Do roku 2006 – 2007 ještě částečně stálo obvodové zdivo, ale v zimě se úplně rozpadlo a zbyly po něm jen ruiny.

 

 

Škola

V Sušanech vznikla velmi záhy škola, první známý učitel je připomínán již v roce 1664, který také učil v Blažimi a Nehasicích. Původně měla jen jednu třídu, novou budovu dostala v roce 1885, cvičiště měla od roku 1880 a školní zahradu od roku 1890.

Podle chomutovské Heimatskunde z roku 1898 patřila zdejší škola mezi nejstarší v oblasti

Školní budova, postavená v roce 1885, již dávno neslouží svému účelu. Místní děti dojíždějí do školy do Strupčic.